Gnaeus Mallius Maximus

Gnaeus Mallius Maximus byl římský politik a vojevůdce na konci 2. století př. n. l.

Gnaeus Mallius byl jako homo novus („nový muž“ – v římské politice osoba, jejíž předkové nezastávali žádný vyšší úřad) zvolen v roce 105 př. n. l. do funkce konzula. Senátem byl vyslán do Zaalpské Galie, aby zastavil stěhování germánských kmenů Kimbrů a Teutonů a zabránil jim ve vpádu do Itálie.^[1] Když však se svou armádou do Galie dorazil, prokonzul (konzul z předešlého roku 106 př. n. l.) Quintus Servilius Caepio s ním právě kvůli jeho nearistokratickému původu odmítl spolupracovat. Caepionova armáda zůstávala na opačné straně řeky Rhôny než Malliova, a to i navzdory důrazným příkazům vyslanců ze senátu.^[2] Později se sice Caepio neochotně přes překu přeplavil, ale nespojil se s Malliovým vojskem a utábořil se mezi ním a blížícími se Kimbry. Germánské kmeny v bitvě u Arausia na oddělené římské armády zaútočily postupně a obě je zničily.^[2]

Mallius v bitvě ztratil své syny a po návratu do Říma byl stíhán za ztrátu své armády. Obžalobu vedl Appuleius Saturninus, který přesvědčil soud vynést rozsudek aquae et ignis interdictio, což pro Mallia prakticky znamenalo odchod do vyhnanství.^{[3][pozn. 1]} Prokonzul Quintus Servilius Caepio, obviňovaný všemi starověkými historiky z porážky,^[1] byl vyhoštěn také.^[3]

Porážka u Arausia vyvolala v Římě paniku a strach o bezpečnost italského poloostrova. Shromáždění občanů poté podniklo bezprecedentní a tehdy nezákonný krok, když zvolilo do druhého konzulátu během tří let v nepřítomnosti Gaia Maria, prokonzula tehdy plně zaměstnaného v Africe válkou s Jugurthou, aby se s germánskou hrozbou vypořádal.^[5]

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>